Některá slova jsou ve slovníku úplně zbytečně. Jako například slovo „nikdy“.
Lidé se mění. Každou hodinu, každý den, každý rok. To že někoho známe, neznamená, že ho budeme znát i po zbytek života. Člověk je tvárná bytost, docela jako modelína. Protože právě ta nemá nikdy stejný tvar, nikdy nevypadá tak jako na začátku. Vždy je poznamenaná tvarováním a hnětením, každičkým dotykem a hrou, náladou a způsobem uvažování.
A právě z toho důvodu bych slovo „nikdy“ naprosto vyřadila. Lidé ho používají až příliš často, když vezmeme v úvahu, že málokdy dodrží jeho podstatu. Protože, když řeknu, že nikdy, myslím tím celou minulost, přítomnost a hlavně celou budoucnost. Jenže lidé nikdy neví, co bude zítra. Netuší, kdo si je vezme do dlaně a z kuličky udělá krychli. Mohu vědět, že půjdu druhý den s přáteli na oběd, ale nebudu znát téma hovoru. A tím pádem nebudu moci říci, zda se díky jedné větě neubere můj život docela jiným směrem. A právě v takovou chvíli může přestat platit, že jsem před týdnem řekla, že bych nikdy nesnědla ústřici.
„Nikdy bych si nedala smaženici,“ tvrdila jsem zarytě a nedávno se mi smaženice ocitla na jazyku. Nechutnala mi. Ale zkusila jsem to a tím porušila slib, který jsem dala sama sobě.
„Nikdy nebudu číst ženské romány,“ vzpomněla jsem si, když jsem s brekem dočetla poslední stránku od Kate Morton.
„Nikdy nebudu na úklid stejná, jako máma,“ kousla jsem se do jazyka, když jsem nadávala, že zase není nádobí v myčce.
„Nikdy si nenechám srát na hlavu,“ hučí mi v hlavě, když raději zmizím v dálce před hádkou.
„Nikdy bych nikomu neublížila,“ skáčou mi písmenka před očima.
„Už nikdy nebudu lhát,“ pálí mě na kůži.
Nikdy neříkej nikdy. Možná že tohle je ta jediná věta na světe, ve které má tohle slovo místo. Hned dvakrát. A přesně takhle krátká věta říká všechno, co jsem chtěla říct já. Jen o něco stručněji. Ale možná je občas potřeba připomenout si, co všechno se skrývá tam, kde to všichni moc dobře známe.
Během tohohle článku jsem slovo „nikdy“ použila šestnáctkrát (snad umím počítat). Třináctkrát záměrně. Třikrát proto, že to vyžadovala myšlenka. A protože lidé opravdu NIKDY nezůstávají takoví, jací byli na startovní čáře.
Liškoviny 