Jednou jsem v blázinci slyšela dvě sestry, jak si povídají o mužích. Bylo jim jedno, že je poslouchám, byla jsem pro ně jen další bezejmenná tvář, která není schopna porozumět obsahu jejich slov. Smály se, mračily, občas svraštily obočí a pak ta vyšší řekla: „Chlap by měl vždycky ženskou milovat víc, než ona jeho. Jinak to…… Pokračovat ve čtení O růžích a trnech

Uprostřed noci ji probudil chlad. Těžká víčka ponechala zavřená a štíhlou rukou hledala kolem sebe přikrývku. Marně. Lehce se tedy opřela o druhou paži a v domněnce, že se deka válí vedle postele, dál chytala do dlaně vzduch. „Sakra,“ sykla téměř neslyšně a pomalu otevřela slepené oči. Všude byla tma, tma černější než peří té nejtmavší…… Pokračovat ve čtení Místnost

Srpen 1946 Anička seděla na staré tmavomodré sedačce a třásla se. Ten vrzající zvuk kolejí a rychle se střídající scenérie letního dne už moc dobře znala. Přesto byla tahle cesta odlišná. Ten pocit strachu a smutku, který rozvibroval její dospívající tělo, se mísil s pocitem obrovského očekávání. Tenhle vlak nejel na neznámé místo, jel domů. Anebo…… Pokračovat ve čtení Popel pomněnek